STATISTIKA - VÝPISY Z MATRIK

Výpisy z matrik narození zahrnují výpis z matričních knih římskokatolické farnosti Nová Bystřice, vztahující se k Peršláku, za období od roku 1771 (od zavedení popisných čísel, kdy lze narození vztáhnout ke konkrétnímu domu) do roku 1904, kdy končí dostupnost matričních knih narození v digitálním archivu SOA Jindřichův Hradec.

Jména a příjmení zapsaných osob jsou v tabulkách uváděna tak, jak byla do matričních knih zapsána, u ženských příjmení včetně přechýlené formy s oncovkou -ová (přestože jsou matriky psány latinsky nebo německy bez přechylování). Některá příjmení se v průběhu času vyvíjela - např. Damaschko - Tomaschko, Rusa - Hrusa - Hrůza, nebo je faráři zapisoval různým způsobem - nař. Linhard nebo Linhart, Sima nebo Zima, Kubitschko nebo Kubičko či Kubiček apod.

U jednotlivých narození je sledováno datum (narození nebo křtu), číslo popisné, jméno, bydliště, profese a rodiče otce a matky (pokud není uvedeno jinak, je bydliště v Peršláku). U některých dětí, zemřelých brzy po porodu, je zaznamenáno datum úmrtí, v poznámce jsou uváděny děti nemanželské.

Údaje jsou zpracovány ve třech tabulkách, řazených podle data narození, podle příjmení a podle místa narození (č.p.) uvedeného v matrice. Je zřejmé, že místo narození nemusí být vždy totožné s bydlištěm rodiny, děti se někdy rodily např. v rodném domě matky nebo i jinde u příbuzných apod. – záleželo asi na tom, jakou adresu uvedli rodiče při zápisu na faře. Některé děti se dokonce mohly narodit mimo Peršlák v některé ze vsí v okolí – tyto případy ale nebylo v tomto rozsahu možné dohledávat.

Případně detailnější pátrání je možné díky zveřejnění matričních knih farnosti Nová Bystřice na webu digitálního archivu:

 https://digi.ceskearchivy.cz/matriky-rimskokatolicka_cirkev-n-nova_bystrice

Matriky jsou ale vedeny buď latinsky (1771-1779) nebo německy (1780 – 1904), německé matriky jsou psány „kurentem“, což pro laika není úplně jednoduché přečíst – psaní některých písmen se od latinky, na kterou jsme zvyklí, dost podstatně liší. Pro ty, kteří by to přesto chtěli zkusit, uvádíme několik odkazů na vzory kurentního písma – tak směle do toho!

http://www.genea.cz/informace/pomucky/vzory-pismen/

https://knihovna.nmnm.cz/akce/genealogie-ii-cteni-starych-textu-2/

https://cz.pinterest.com/danysska/kurent/

Pro podobné období 1772 – 1926 jsou zpracovány výpisy z matrik oddaných, vztahující se k Peršláku, kde je uvedeno datum sňatku, jméno, profese, bydliště, rodiče a věk ženicha a nevěsty. Zde je třeba znovu upozornit, že některé svatby obyvatel Peršláku mohou být zapsány v jiné vsi – bylo častým zvykem, že v zápisu je uvedeno jako místo bydliště nevěsty a zápis může být vztažen v jiné vsi farnosti. Vzhledem k rozsahu opět nebylo možné tyto případy dohledávat a odkazujeme tedy na případné osobní pátrání v archivních matričních zápisech (na stejné adrese jako narození).

A posledními tabulkami jsou výpisy z matriky zemřelýc za obdbí 1771 - 1939, řazené v jedné tabulce podle data úmrtí a v druhé tabulce podle úmrtí v jednotlivých letech včetně členění na jednotlivé věkové kategorie.

Nebojte se toho, když se do toho trochu ponoříte a získáte určitou praxi v luštění farních záznamů, možná Vás některé cesta do hlubin vlastní minulosti osloví a uchvátí!!!

 

VÝPISY Z MATRIK PERŠLÁK (kliknutím na příslušný odkaz se otevře soubor *.pdf)

VÝPIS Z MATRIK NAROZENÝCH PERŠLÁK 1771-1904 - ŘAZENÍ PODLE DATA NAROZENÍ.pdf

VÝPIS Z MATRIK NAROZENÝCH PERŠLÁK 1771-1904 - ŘAZENÍ PODLE PŘÍJMENÍ.pdf

VÝPIS Z MATRIK NAROZENÝCH PERŠLÁK 1771-1904 - ŘAZENÍ PODLE ČÍSEL POPISNÝCH.pdf

VÝPIS Z MATRIK ODDANÝCH PERŠLÁK 1772-1926.pdf

VÝPIS Z MATRIK ZEMŘELÝCH PERŠLÁK 1771 - 1939.pdf

VÝPIS Z MATRIK ZEMŘELÝCH PODLE JEDNOTLIVÝCH LET PERŠLÁK 1771 - 1939.pdf

Údaje z matrik farnosti Nová Bystřice jsou sledovány za období, kdy k jednotlivým osobám zde zapsaným lze přiřadit jejich bydliště, tj. od zavedení čísel popisných. Číslování domů bylo uzákoněno v době vlády císařovny Marie Terezie v únoru 1770 a ve většině obcí proběhlo od podzimu 1770 do roku 1771, kdy se čísla domů začínají objevovat i v bystřických matrikách. Matriky narozených jsou veřejně přístupné do roku 1904, oddaných do r. 1926 a zemřelých do roku 1939.

V Peršláku se za období 134 roků, tj. 1771 – 1904, narodilo celkem 2.096 dětí, tj. průměrně 15,6/rok. V jednotlivých dílčích obdobích to bylo:

1771 – 1800 = za 30 let – 391 dětí, tj. průměrně 13/rok

1801 – 1850 = za 50 let – 785 dětí, tj. průměrně 15,7/rok

1851 – 1904 = za 54 let – 920 dětí, tj. průměrně 17/rok

Nárůst celkového i průměrného počtu dětí souvisí asi především s celkovým růstem počtu obyvatel Peršláku – i když ten byl jen postupný a nových domů a obyvatel přibývalo zejména v posledních desetiletích 19. století. V období druhé poloviny 19. století měl Peršlák kolem 450 obyvatel, jeden novorozenec tedy v průměru ročně při padal na cca 26 obyvatel. V současnosti připadá jedno narozené dítě v průměru ročně na cca 92 obyvatel ČR – tj. porodnost je dnes 3,5x menší.

V období let 1772 – 1926 uzavřeli obyvatelé Peršláku (ti, kteří zde měli v matrice zapsáno bydliště) celkem 432 sňatků, tj. průměrně 2,8/rok. Zde je ovšem třeba vzít v úvahu, že místo sňatku, uváděné v matrice, se obvykle vztahovalo k bydlišti nevěsty (pokud nebyli oba z Peršláku) – ale ani to nemusí být pravidlem – řada sňatků obyvatel Peršláku tedy může být zapsána v rámci jiné vsi.

Podle matrik zemřelo v Peršláku v období let 1771 – 1939, tj. za 169 roků celkem 1858 osob (nepočítáme mrtvě narozené děti, které jsou v matrice rovněž uváděny) – to představuje průměr cca 11 úmrtí/rok.

V jednotlivých dílčích obdobích, srovnatelných s údaji o narození to je:

1771 – 1800 = za 30 let – 242 zemřelých, tj. průměrně 8/rok

1801 – 1850 = za 50 let – 557 zemřelých, tj. průměrně 11/rok

1851 – 1904 = za 54 let – 810 zemřelých, tj. průměrně 15/rok

Ve srovnání počtu narozených a zemřelých je tedy patrný rozdíl ve prospěch narozených ve srovnatelném období 134 roků (1771 – 1904) celkem o 238 dětí, to je rozdíl téměř 2 osoby/rok. Lze to asi vysvětlit především tím, že poměrně značné procento osob narozených v Peršláku se během života odstěhovalo jinam, především asi do větších měst – Nové Bystřice, Jindřichova Hradce nebo do Prahy. Tento trend je zejména pro 2. polovinu 19. století charakteristický a celkem pochopitelný.

Počet zemřelých je přitom poněkud zkreslován značným počtem úmrtí tzv. „nalezenců“, kteří se v matrikách úmrtí obyvatel Peršláku objevují zejména ve 2. polovině 19. století a narodili se mimo obec, zejména ve vídeňské porodnici a nalezinci.

Z matik zemřelých lze vyčíst celou řadu zajímavých údajů a poznatků o životě a osudech tehdejších obyvatel Peršláku a jejich rodin – čtení je to obvykle pro nás z pohledu dnešní doby hodně tristní, zvláště díky velkému podílu úmrtí v dětském věku. Otřesně dnes působí zejména příčiny úmrtí – hlavně v dětské populaci – které vypovídají o úrovni tehdejší lékařské péče a možnostech medicíny, které si nedokázaly poradit s dnes naprosto banálními a prakticky neškodnými nemocemi. Projevuje se to především značným podílem úmrtí v dětském věku, ať už těsně po porodu, ale zejména v raném dětském věku do 6 let – v kategorii od 1 měsíce do 6 let věku je procento úmrtí zdaleka největší a s trochou nadsázky lze konstatovat že ten, kdo přežil předškolní léta, byl za vodou.

Porovnání příčin úmrtí lze vyčíst z následující tabulky:

  • Bronchitida  2,4%
  • Horečka, horečnaté nemoc 2,6%
  • Mrtvice  2,5%
  • Nádor, rakovina  1,4%
  • Neštovice  1,7%
  • Poporodní slabost  3,8%
  • Psotník  17,1%
  • Sešlost stářím  8,3%
  • Slabost (bez bližší specifikace)  3,5%
  • Střevní katar  5,5%
  • Tuberkuloza, úbytě   9,7%
  • Vodnatelnost   4,1%
  • Záněty (různé nebo nespecifikované) 2,4%
  • Zápal plic   2,7%
  • Záškrt  2,1%
  • Neuvedeno nebo nezjištěno  13,2%
  • Ostatní příčiny úmrtí  15,8%

Největší procento tedy zaujímá v příčinách úmrtí „psotník“ – dnes už v podstatě zcela neznámý pojem. Umíralo na něj přibližně 17% populace, tj. téměř každý šestý obyvatel Peršláku (a jinde to bylo jistě podobné). Je to více než dvojnásobek „přirozené“ smrti, kdy je jako příčina úmrtí uváděna „sešlost stářím“.

Psotník nebo též božec (německy Fraiss nebo Fraisen) byla dříve obvyklá dětská nemoc, charakteru tetanických křečí, spojovaná obvykle s nedostatkem minerálů, zejména vápníku a hořčíku. To vedlo ke křečím, posléze bezvědomí a smrti, zejména u nejmenších dětí do věku jednoho roku. Výjimečně postihoval psotník i starší děti do věku 6 let. Je ovšem možné, že se pod touto diagnózou (kterou zprvu většinou určoval farář) skrývala celá řada jiných příčin s podobnými projevy.

Kojenecký věk a rané dětství byl ještě v poměrně nedávné době nejnebezpečnějším obdobím života. Poměrně časté bylo úmrtí dětí těsně po porodu, označované v matrice jako „poporodní slabost“ nebo jen „slabost“ – jednalo se asi často o nedonošené děti, se kterými si tehdejší zdravotnická a porodnická péče nevěděla rady. Dalšími častými příčinami úmrtí bývaly nejrůznější střevní potíže a průjmy, asi virového nebo bakteriálního původu, označované v matrice jako „střevní katar“ nebo jen „katar“. Virové průjmy patří i dnes k obvyklým dětským potížím, jejich léčba je však zcela běžnou záležitostí. Obvyklou a častou příčinou úmrtí byla tuberkulóza, která postihovala v podstatě všechny věkové kategorie vyjma nejmenších dětí a byla jednoznačně nejčastější příčinou úmrtí u osob v „produktivním“ věku, tj. mezi 18. a 60. rokem života a poměrně častá i v seniorské kategorii.

K zajímavým nebo výjimečným příčinám úmrtí v Peršláku můžeme uvést např. alkoholismus (Johann Tomaschko + 1899 – 45 let), cirhosa jater (Wenzel Kazda, hospodský + 1933 – 51 let) nebo delirium tremens (Thomas Damaschko +1879 – 24 let). Španělská chřipka zde postihla celkem 6 osob, z toho 3 v posledním roce 1 světové války 1918. Jako padlý je uveden jakýsi Schlosser Simon v roce 1809 ve věku 24 let (asi napoleonské války?), popraven byl 8. 5. 1852 Albert Hruza, „patentní invalida“ ve věku 28 let. Na průstřel břicha zemřel 26. 2. 1919 Mathias Mladek ve věku 21 let – byl postřelen příslušníkem celní stráže při pašování prasat do sousedního Rakouska. Matrika zaznamenává dva případy smrti po úderu blesku – 25. 4. 1914 Pauline Schullerové ve věku18 let a 3. 8. 1919 Thomase Macho ve věku 44 let. Utonulo celkem 10 osob, z toho 3 v dospělém věku, ostatní děti do 6 let.

Ve věku do 1 měsíce po porodu zemřelo celkem 303 dětí, tj. 16,3 %, ve věkové kategorii předškolních dětí od 1 měsíce do 6 let 647 dětí, tj. 34,8 %, ve školním a juniorském věku od 6 do 18let 89 dětí tj. 4,8 %, v produktivním věku mezi 18. a 60. rokem 366 osob = 19,7 %, v seniorském věku mezi 60 a 80 roky života zemřelo 356 osob = 19,2 % a celkem 104 obyvatel se dožilo věku nad 80 let (5,6 %). Z toho je patrné, že nejkritičtější věk byl právě v raném dětství do 6 let, naopak nejméně obyvatel umíralo ve věku mezi 6. a 18. rokem života.

Věku nad 100 let dosáhlo podle matriky celkem 5 osob - jako nejstarší figuruje v záznamech Bartl Weber, zemřelý v r. 1838 ve věku 109 let, následován Kateřinou Semanovou v r. 1832 a věku 108 let, dále Paul Kubitschek v r. 1832 a věku 102 let, rovných 100 let dosáhli ještě Maria Linhartová (1771) a Katharina Zemanová (1877). Věku nad 90 let se dožilo celkem dalších 20 osob, naopak 20 dětí zemřelo do ½ hodiny po porodu (nepočítaje děti mrtvě narozené).

Zajímavou kategorií v matrikách zemřelých jsou tzv. „nalezenci“. Jedná se vesměs o malé děti, u nichž je v matrice v kolonce rodinných poměrů zapsáno zpravidla „nalezenec z Vídně“ (Findling aus Wien). Jednalo se o novorozence narozené ve vídeňské porodnici a nalezinci. Novorozenec byl podle tehdejších zákonů předán svým opatrovníkům pár dní po narození a měl u nich setrvat dalších šest let. Děti z nalezince neodcházely s prázdnou: na odchodnou dostaly dar v podobě dvou košilek a dvou plen. Péče o ně byla pro pěstouny vítaným finančním přilepšením. V prvním roce totiž dostávali vypláceno šest zlatých měsíčně, druhý rok čtyři zlaté a od třetího do šestého roku tři zlaté. Jestliže dítě přežilo první rok, dostali za odměnu 10 zlatých, po dalších pěti letech 9 zlatých. Pokud se novorozence neujali pěstouni, dítě zůstávalo v nalezinci do šesti let a pak přecházelo do sirotčince, kde bylo do svých patnácti let.

Nalezenců se v českých krajích vyskytovalo vždy poměrně dost – nešlo přitom o děti, odložené u dveří kostela nebo zámku, ale děti, které byly do českých rodin umisťovány z vídeňského nebo pražského nalezince, kam je přišly porodit často nemajetné matky. Ty v těchto ústavech děti zanechaly a děti byly následně umístěny do péče některé z ochotných rodin - často právě v jižních Čechách nebo na Vysočině.

Podmínky pro umístění do péče nebyly nikterak přísné, navíc dostávali náhradní rodiče dávky, které měly zajistit obživu dítěte. Bohužel velká část z nalezenců zemřela jen několik týdnů nebo měsíců po umístění do péče. Můžeme bohužel jen spekulovat, zda za jejich úmrtím byla přirozená slabost nebo nedostatečná péče - nejspíše šlo o kombinaci několika různých faktorů. Jako matky „nalezenců“ převažovaly svobodné ženy – většinou služky, nádenice, kuchařky, chudé a bez blízkých příbuzných. Prostitutky se k nim řadily výjimečně – ty se uměly o antikoncepci postarat. Bohatší ženy a svobodné matky rodily často inkognito na tajném oddělení. Porodnice těmto ženám zaručovala diskrétnost - nikdo se v ní nesměl ptát na jméno přijímané, natož na jméno otce.

Porodnice byla rozdělena do čtyř tříd podle poplatků – tak bylo odstupňováno i jídlo, kvalita nádobí i prádla. V prvních třech se platilo. Čtvrtá byla zadarmo jen pro ty nejchudší – musely přinést osvědčení o nemajetnosti, které vydávali faráři v domovské obci. Právě neplatící klientky až do porodu pracovaly „přiměřeně svému stavu“ a pomáhaly s opatrováním ostatních. Po porodu část z nich zůstávala v porodnici i několik měsíců. Kojily totiž i děti jiných matek, které zemřely nebo své miminko v porodnici nechaly. Teprve poté se ženy rozhodly, co s kojeňátkem udělají – většinou zůstalo v nalezinci. Za něj matka – opět podle své třídy – zaplatila.

Jak je z matriky patrné, i v Peršlák umírali nalezenci velmi záhy po předání do opatrovnické péče. V matričních zápisech zemřelých Peršláku je celkem 141 nalezenců z nichž 139 zemřelo před dovršením 6 let. Vyskytují se zejména v období od roku 1858 do roku 1880, později jen výjimečně. Nejvíce zápisů úmrtí nalezenců je v roce 1876 – celkem 23, a dále v letech 1873 (18), 1876 (14), 1877 a 79 (12). Je mezi nimi hodně vyloženě českých jmen, vídeňský nalezinec měl asi působnost zahrnující širší území celého mocnářství.

Vídeňský nalezinec byl založen roku 1784 císařem Josefem II. a sloužil zejména dětem nemanželským a osiřelým. Byl spojen s porodnicí, kam se uchylovaly především neprovdané svobodné matky z chudších společenských vrstev. Děti dostávaly zpravidla příjmení matky, v případě, že matka rodila na tzv. tajném oddělení, dávala novorozenci jméno a příjmení porodní bába, nebo mohli přijmout příjmení osvojitelů. Pouze v jednom případě pocházel nalezenec z nalezince pražského – Vídeň byla asi zdejšímu vesměs německému obyvatelstvu svým způsobem bližší (na vzdálenost je to do Vídně i do Prahy prakticky stejně daleko).

Obr.:Vídeňská všeobecná nemocnice s porodnicí a nalezincem

Některé rodiny se na tento způsob péče o nalezence v určité době v podstatě specializovaly – určitě byl velkou motivací státní příspěvek na jejich výchovu, který byl vítaným příspěvkem k živobytí, zejména chudších rodin. „Rekordmanem“ v tomto ohledu byla domácnost v č.p. 21, kde zemřelo celkem 9 nalezenců, 6 nalezenců je uváděno v č.p. 16, 50 a 67, 5 nalezenců v č.p. 15, 16, 17, 40 a 57 – tedy vesměs (snad kromě č.p. 15) v domkářských usedlostech nebo takzvaných „pazdernách“.