VÝVOJ SÍTĚ CEST V OKOLÍ PERŠLÁKU

O tom, kudy přesně vedla nejstarší dálková stezka, spojující ve středověku jádro Čech s rakouským Podunajím a také s Moravou se můžeme v podstatě jen dohadovat. Cesta jistě během doby svou trasu lokálně měnila tak, jak se měnily a vyvíjely místní podmínky, a jak se rozvíjelo osídlení dříve neobydlené krajiny. Popis dochovaných písemných dokladů je vesměs spíše obecný a ani ojedinělé konkrétnější údaje nelze z jistotu vztáhnout k určitým místům současné situace. Mapová díla, která by tuto situaci zachycovala a dokumentovala, jsou poměrně mladá, přesto z nich lze leccos usuzovat, bereme-li v úvahu určitou „sertvačnost“ a neměnnost hlavních směrů a spojnic jednotlivých cílů v krajině.

Nejstarší mapou, která o stavu historických cest vypovídá, je tzv. Müllerova mapa Čech z roku 1720, která ovšem zachycuje jen ty zcela nejhlavnější komunikační spojnice opravdu „celostátního“ významu. V širší oblasti námi sledovaného území je v mapě zachycena pouze trasa od Tábora přes Planou nad Lužnicí, Tučapy a Dírnou na Jindřichův Hradec a odtud na Kunžak, Rudolec a Slavonice a dále přes Písečné, Rancířov a Vratěnín do Rakous. Je zajímavé, že část této trasy od Slavonic na východ dnes využívá cyklistická „Greenway Praha – Vídeň“.

Obr: výřez z mapy Müllerova mapování 1720

O něco novější mapa tzv. I. vojenského mapování, pořízená v letech 1764 – 68 už je přeci jen sdílnější. Mapa ovšem vznikala tak, že důstojníci vojenské topografie projížděli krajinu koňmo a polohopis zaznamenávali v podstatě ze sedla a „od oka“ – není tedy vztažena k síti přesně určených topografických bodů a je tudíž v průmětu do skutečnosti velmi nepřesná. Značné polohopisné diference jsou i na rozhraní jednotlivých mapových listů, kde na sebe často příliš nenavazují zakreslené cesty, vodní toky a další mapové prvky.

Obr: výřez z mapy I. vojenského mapování 1764-68

Podle mapy I. vojenského mapování můžeme spekulovat o někdejší trase staré dálkové stezky a jako pravděpodobná se může jevit cesta přes Malíkov na Sedlo (Nová Ves – Schönborndorf ještě v mapě není, byla založena až roku 1804 jako dřevorubecká osada) a odtud po pravém břehu Koštěnického potoka (dříve zvaného Hostice) na Nové Mlýny. Tato trasa v podstatě existuje i v dnešní krajině na mohli bychom jí ztotožnit s trasou cesty od sedelské hospody a dále lesní cestou, která se posléze napojuje před Pstruhovým potokem na silničku mezi Novomlýnským a Dolním pstruhovým rybníkem.

Další trasa přes Nové Mlýny vede lesy na západ směrem na Mirochov a Staňkov a na mapě lze identifikovat také trasa cesty od Lásenice přes lesy západně od Sedla na Nové Mlýny, jejíž jižní část bychom mohli ztotožnit se stávajícím štětovaným úsekem cca 400 m severně od Novomlýnského rybníka – i tato trasa by mohla být jednou z větví nebo variant nejstarší tranzitní stezky.

Ve vztahu k severně ležící obci Lhota (Neustift) můžeme sledovat dvě cesty – jedna je vedena přibližně v trase dnešní silnice, ale vychází na rozdíl od současnosti z nejvýchodnější části půdorysu Peršláku a druhá vede od peršláckého rybníka přes les mezi Peršlákem a Lhotou – částečně možná dnešní cesta odbočující za penzionem Medvědí paseka a pokračující přes vrch Nad Lhotou. V této severní části ale původní trasa, která je patrná i na novějších mapách, víceméně zanikla.

Cesta od Nových Mlýnů na východ půdorys obce Peršláku prakticky míjí z jihu – z toho by bylo možné usuzovat, že by se mohlo jednat o starší trasu a Peršlák byl vysazen mimo tuto starou dálkovou stezku na příhodnějším místě v údolí Vojířovského potoka. Přímá spojka mezi Peršlákem a Novými Mlýny je znázorněna ve dvou samostatných trasách po obou březích potoka, které vycházejí z půdorysného uspořádání vesnice při vodoteči. Jižní cesta vede kolem tzv. Roubíčkova lesa víceméně v dnešní trase, severní větev směřuje na Mlátkův mlýn s propojkou na jižní větev patrně přes pozdější osadu Amerika v dnes již prakticky zaniklé trase. V mapě je zachycena i propojka mezi Mlátkovým mlýnem a cestou z Nových Mlýnů na Sedlo po pravém břehu Koštěnického potoka, která existuje i dnes (okolo nedávno opravené kapličky), ale je často špatně průchodná, zaplavovaná a zamokřená vyššími stavy vody na Koštěnickém potoce.

Ve směru na východ na Novou Bystřici je vedena hlavní cesta v pokračování trasy z Nových Mlýnů se spojkou do východní části půdorysu Peršláku – patrně v podobné trase jako dnešní silnice. Bystřická cesta ale nesměřuje přímo na Smrčnou (tato osada v mapě ještě není zachycena), ale směřuje jižněji k rybníku Blanko a přes jeho hráz k východu. Tady se větví na směr k Mnichu a k Bystřici a do města vstupuje v jihozápadním rohu půdorysu přibližně v trase dnešní Vitorazské ulice. Současná hlavní trasa, spojující Novou Bystřici s Peršlákem, je v mapě naznačena poněkud nejasně. Zřetelné je východiště od bývalé Pražské brány a dnešního Husova náměstí, ale na kraji mapového listu, někde na úrovni Smrčné, se cesta ztrácí a na sousedním listu není zakresleno její pokračování do Peršláku.

Poslední komunikačním směrem jsou přeshraniční trasy z Nových Mlýnů a Peršláku na Rottal nebo Haugschlag, západní osa vychází od Novomlýnského rybníka a lze jí asi považovat díky jejímu směru za starou trasu Ličovské stezky, uváděné v písemných pramenech – svědčilo by o tom i znázornění jakéhosi statku nebo dvora v místech dnešní vsi Rottal s popisem „Litschauer w. h.“ (Wald Häuser). Východní osa navazuje na východní část půdorysu a směřuje spíše na Haugschlag, ale její trasa končí za zemskou hranicí bez znázornění jejího cíle (kresba mapy v okolí hranice končí).

Vlastní půdorys obce, zachycený na mapě I. vojenského mapování asi není třeba blíže komentovat – v porovnání s písemnými doklady je to opravdu jen velmi hrubé schéma, které nezachycuje v detailu skutečný stav tehdejší zástavby vesnice.

O hodně přesnější je mapa II. vojenského mapování, pořízená v letech 1836 – 52 v měřítku 1:28.800. Ta již vycházela z vojenské triangulace, která dala tomuto mapovému dílu pevný geodetický základ. Byly při tom využity i téměř současně pořizované mapy Stabilního katastru v měřítku 10x podrobnějším. Základní kostra cest se ve srovnání s I. vojenským mapováním příliš nemění. Poloha některých původně jen schematicky zachycených tras je upřesněna a ve větším detailu mapy přibývají některé cesty, sloužící asi především k hospodařením na vlastním katastru.

Obr: výřez z mapy II. vojenského mapování 1836-52

Určitý rozdíl oproti starší mapě je ve směru na Bystřici, kde je původní trasa přes Blanko přerušena a směřuje nyní přímo na východ přes novou osadu Vichtau neboli Smrčná – a to ve dvou větvích, z nichž jižní patrně můžeme považovat za zbytek původní starší cesty, kdežto severní sleduje více trasu dnešní silnice (kromě esíčka v průjezdu lesem, kde vede prudším terénem v přímé trase – dnes kamenitá lesní cesta).

V západní části vsi jsou patrné stávající trasy ve směru na Nové Mlýny, přičemž jen nejzápadnější část cesty kolem Roubíčkova lesa dnes vede jinudy a obchází areál bývalé roty od jihu, kdežto původní cesta probíhala v trase blíže k rybníku a souvisela s bývalými domy č.p. 60 a 80 (stopa cesty je ještě dobře patrná na aktuální ortofotomapě). Na odbočku z této cesty k Mlátkovu mlýnu přes Ameriku (je dnes zachována v lesní části při bývalých domech č.p. 53 a 79) navazovala cesta směrem na Sedlo po levém břehu Koštěnického potoka, která je dnes patrná už jen v parcelaci, v reálu zcela zmizela. Zmizely i hospodářské cesty v severní části katastru – cesta vycházející od záhumenku statku č.p. 35 (zachována rovněž jen v parcelaci) a cesta navazující na spojku od božích muk a bývalého krámku kolem statku č.p. 47. Obě tyto cesty původně směřovaly na Lhotu, zachována zůstala jen původní střední cesta mezi nimi od statku č.p. 44 jako stávající silnice.

Cesta směrem na Hradiště zůstala prakticky v původní stopě, přibyla k ní severní větev, vedoucí k lípě a Střelnici. Podle členění pozemků existovala ještě její jižní větev, procházející kolem dnešního č.p. 91 a kolem kovárny č.p. 4 do centra vsi.

Ve směru na Novou Bystřici můžeme kromě zmiňovaných tras rozlišit i cestu navazující na severní větev trasy odbočující z bystřické silnice od lesního esíčka přímo do nejvýchodnějšího cípu vsi mezi domy č.p. 1 a 87 a končící dnes v opačném směru slepě u č.p. 91. Ještě patrnější, než na mapě II. vojenského mapování, je tato trasa v mapě stabilního katastru nebo v leteckém snímku z roku 1952. S přihlédnutím k systému číslování domů v Peršláku, které obvykle začínalo na začátku vsi ve směru od správního centra (tedy od Bystřice), by se dalo usuzovat, že tato trasa byla původně hlavní spojnicí ze středu vsi na Novou Bystřici, používanou v 18. a 19. století a později teprve nahrazenou spojkou kolmo na osu vsi kolem statku č.p. 6, napojenou na přímou silnici z Nových Mlýnů u dnešní kapličky.

V jižní části katastru můžeme sledovat rovněž několik hospodářských polních cest, navazujících na záhumenky jednotlivých statků, z nichž se ale prakticky žádná nedochovala. Souvisí to asi také se změnami v krajině, souvisejícími s opevňováním a zneprůchodňováním hraničního pásma v poválečné historii Peršláku. Zachovány ale zůstaly dva obloukové úseky původních cest podél hranice jihovýchodně a jihozápadně od obce, které byly patrně využívány pohraničním vojskem při strážení železné opony. Novodobá „signálka“, podle níž vedly dráty pohraničního zátarasu, je ale vedena přímo a zcela ignoruje původní situaci – jen ve východním cípu katastru, v úseku dlouhém cca 300 m od dnešního rozcestí s přístřeškem, využívala linie drátěného zátarasu trasu původní cesty.

Původní síť a rozložení cest uvnitř vsi je nejlépe patrné z císařského otisku stabilního katastru, znázorňujícího stav kolem poloviny 19. století. I tady zůstaly hlavní trasy v některých úsecích zachovány, někde ale došlo k poměrně markantním změnám.

Obr: výřez císařského otiskustabilního katastru

Ve své původní poloze (nebereme-li v úvahu drobné šířkové a směrové korekce v řádu metrů) zůstaly obě západní větve na Nové Mlýny a Mlátkův mlýn. Zcela jinak však dnes vypadá jejich vzájemné propojení. To dnes vychází z „návsi“ s objezdem nebo smyčkou tam, kde se v poslední době tradičně vztyčuje májka, před statkem č.p. 37, kdežto původní cesta na Mlátkův mlýn vedla dříve za tímto domem kolem rybníka. V místě dnešní smyčky stávaly domy č.p. 58 a 38, které tuto dnešní trasu prakticky zahrazovaly a ponechávaly mezi sebou a statkem č.p. 37 jen úzkou štěrbinu.

Neexistovalo také dnešní komunikační propojení od můstku přes potok mezi statky č.p. 20 a 22, ústící na jižní objízdnou komunikaci. Původní jižní větev cesty kolem obecních pozemků uprostřed vsi, kde se patrně pásl obecní dobytek a dnes je tu soustava nových rybníčků, vedla jižně od dnešní kaple podél č.p. 19 (dnes nový domek č.p. 24), 21, 18 a 17 a napojovala od severu i další statky č.p. 15, 10, dnes již zbořené domy č.p. 9 a 56, statek č.p. 7 (z druhé strany než dnes) a dnešní spojkou kolem č.p. 9 se napojovala na severní větev před statkem č.p. 5. Existovala ještě její další větev, která vedla od bývalé kaple (ta stála v zatáčce pod č.p. 46 a 48) a svědčí o ní dosud zachovaný kamenný můstek přes potok severně ode nového rybníka u č.p. 12.

Dnešní jižní silnička odbočovala původně z trasy od Nových Mlýnů šikmo doprava mezi domy č.p. 81 a 27 a procházela kolem humen domů č.p. 25 a 23 a dále v dnešní trase silnice, ale jen k č.p. 11, kde navazovala poněkud neuspořádaná síť kratších cest v místech dnešní chatové enklávy. Napravo od ní zůstával jen statek č.p. 26, nalevo byl ještě později zbořený dům č.p. 64. Úsek stávající cesty mezi rozcestím u č.p. 88 a 11 a statkem č.p. 6 je tedy veden ve zcela nové trase a souvisí patrně až s poměrně rozsáhlou přestavbou této části vsi v poválečném období.