BUDOVATELSKÁ LÉTA

Místní kronika vydává obšírné svědectví o stavu a vedení obce po únorovém převratu 1948:

8. března 1948 byl ve vsi ustanoven akční výbor, jehož členové byli:

Rada MNV: Alois Tomášek (34), Jan Zeman (84), Jaroslav Chramosta (74), František Kovář (14),

Finanční komise: Jan Bílek (51), Jan Hrůza (71), František Hácha (44)

Členové zemědělské statistiky: Jan Hrůza (47) – rostlinná výroba, Jan Hrůza (71) – pícniny a Jan Trachta (35)

Stavební komise: Jan Bílek (51), Jan Mádl (41), Jan Hrůza (47)

Geonomická komise: Alois Tomáško (46), Jan Hrůza (47) Jan Trachta (35) Jan Hrůza (71)

Letopisná komise: František Koutek (4), Alois Tomáško (46)

Elektrifikace obce: Jaroslav Hejtmánek, Jaroslav Bílek (vesnice byla až do r. 1951 bez elektřiny!)

Mimořádná vyživovací komise: Jaroslav Chramosta – ředitel národní školy (předseda), František Koutek – cestář (zastupující referent a jednatel), Jan Bílek – člen komise

Volební komise: Adolf Vítek – předseda, Jan Hrůza – místopředseda, Jaroslav Chramosta – zapisovatel, František Kovář a Jaroslav Hejtmánek – členové

Rolnická komise: Josef Hadrava, hostinský – předseda, Alois Tomášek (46) – místopředseda, Jan Hrůza (47), Jaroslav Málek (12)

Předseda Jednotného svazu čs. zemědělců: Alois Tomášek (46)

Předseda akčního výboru: Jaroslav Bílek

Velitel hasičského sboru: Alois Tomášek (34)

Pokladník kampeličky: Alois Tomášek (34)

Knihovník: Milena Šteflová, učitelka mateřské školy, knihovna měla 138 svazků, všechny knihy byly pořízeny po válce, původní spálili němečtí vojáci těsně před koncem války na zahradě domu č.p. 33

Kronikář: Jaroslav Chramosta, ředitel národní školy

Předseda místní školské rady: František Kovář (14)

Předseda KSČ: Václav Homolka (26)

Jednatel KSČ: František Kovář (14)

Včelařský referent: Jaroslav Chramosta (74)

Předsedkyně SČM: Milena Šteflová

Sociální referent: František Koutek

Počet obyvatel v roce 1948 = 253.

Obci přináleželo: obecní rybníky 49,81 ha, 53 ha lesa, 5,3465 ha luk, 70,3 ha pastvin, po konfiskaci dalších 104 ha lesa

Obecní zřízenci: Adolf Oppl - obecní hajný, Karolína Ančicová – školnice, Julie Hrůzová – obecní posel.

V obci byl jediný průmyslový podnik – pila na Nových Mlýnech, která zaměstnávala 5 pracovníků, z toho 3 stálé.

V budově č.p. 90 na Nových Mlýnech byla umístěna finanční stráž.

Hostinec náležel Marii Kazdové a byl v č.p. 5, trafiku zde provozoval její snoubenec Josef Hadrava.

Po válce byla obnovena Kampelička, kterou vedl Alois Tomášek v č.p. 34.

Nakupovat se chodilo zprvu do Bystřice, později byla zřízena prodejna Jednoty v č.p. 40, kde prodávala paní Hansalová.

Pole i louky dávaly malou úrodu, pěstovalo se skoro výhradně žito, oves a brambory. Pšenici, kterou zde zkoušeli pěstovat noví usedlíci, se zde nevedlo. V roce 1948 přihlásili zemědělci celkem 180,68 ha orné půdy (někteří ale asi část půdy zamlčeli).

Na podzim bylo ve vsi zazimováno celkem 56 včelstev. Všichni včelaři byli organizováni ve Včelařském spolku v Nové Bystřici.

Návesní rybník měl pronajatý Adolf Tomášek za velmi nízkou cenu 200,- Kčs/rok (cena se nenavyšovala proto, poněvadž byl předsedou MNV), ryby se vedly velmi dobře.

Z tohoto velmi obšírného seznamu je vidět, že funkcionářů a členů všelijakých komisí bylo po komunistickém převratu a zavedení nových pořádků v Peršláku opravdu hodně. Jaký byl jejich skutečný přínos pro život a hospodaření obce je ale otázkou.

V roce 1949 bylo velmi studené jaro, zmrzly vysázené brambory a rozkvetlé ovocné stromy. Úroda ale byla neobvykle dobrá, bylo hodně borůvek, které vykupovalo hospodářské družstvo z Jindřichova Hradce.

Od 1. listopadu 1949 se uvolnil prodej chleba, pečiva a mouky – bez lístků. Kontingenty se ale stejně nedařilo plnit – brambory na 30%, žito na 50%, oves na 40%, lepší to bylo s dobytkem – 100% a mlékem – 98% (Peršlák byl na 1. místě v obvodu mlékárny v Horní Pěně). Kdo kontingenty nesplnil, neměl povolenu domácí zabijačku a nedostal „šatenku“ na rok 1950 a musel nakupovat na volném trhu za ceny minimálně 3x vyšší.

Vesnice se stále dělila na „starousedlíky“, kteří nebyli odsunuti, a „novousedlíky“ – národní správce konfiskovaného majetku po Němcích, který jim byl postupně přidělován. Obě skupiny k sobě měly dost nedůvěřivý vztah a tvořily hodně samostatné a uzavřené celky. Starousedlíci byli vesměs dobří hospodáři, mimo zemědělskou sezónu v zimě navíc pracovali v lese nebo se věnovali různým domácí řemeslům. Kronikář jim vyčítá nedostatek vlastenectví, o československé občanství žádali jen proto, aby se vyhnuli odsunu, a ne aby se sžili s nově příchozími Čechy. I po 4 letech po válce mezi sebou stále mluvili německy, přestože česky všichni velmi dobře uměli. Novousedlíkům stále nedůvěřovali, navenek se k nim sice tvářili přátelsky, ale mezi sebou se na nové sousedy pořád dívali jako na přivandrovalce, kteří přišli předělat jejich původní domov podle sebe a bez ohledu na jejich tradice.

Ti nově příchozí, kterým šlo jen o obohacení na zanechaném majetku, už v této době z Peršláku odešli a ti, co zůstali, se snažili vesměs poctivě hospodařit a spokojeně žít, což se ale moc nedařilo a téměř všichni na tom byli oproti starousedlíkům hospodářsky dost bídně. Důvodem byla jejich nezkušenost s hospodařením a to, že jim nikdo neporadil a nepomohl. Na rozdíl od starousedlíků navíc museli platit splátky Národnímu pozemkovému fondu za přidělené nemovitosti a půdu. Přišli sem většinou jako bývalí zemědělští dělníci a čeledíni ze statkářských dvorů ve vnitrozemí a s hospodařením neměli dostatek zkušeností, nedovedli si práci dobře organizovat a naplánovat. Přestože jim mnohdy nechyběla odvaha k podnikání a zkoušení nových postupů a druhů hospodaření, nedařilo se jim tolik, protože se pouštěli do zbytečných ve zdejších podmínkách nevhodných a neproduktivních podniků, chyběla jim účelnost, stálost, přehled a rozvaha v hospodaření.

Od 1. dubna 1949 byl předsedou MNV bývalý pokladník František Kovář, úřadovnu si zřídli ve škole. Členy MNV byli dále Jaroslav Chramosta – místopředseda, Alois Tomášek (46), Jaroslav Hadrava, Jan Mádl, Jaroslav Hejtmánek, František Koutek, Alois Tomášek (34), Karel Marek a Jan Zeman. Ke konci roku žilo na Peršláku 245 obyvatel.

Ve volném prodeji byl stále jen chleba, pečivo a mouka a nově také cigarety. Všechno ostatní bylo stále na lístky, Ale zaváděly se i volné trhy, kde ale prodávané produkty byly mnohem dražší – např. 1 kg vepřového masa na lístky stál 60 Kčs, na volném trhu 200 Kčs, hovězí 40/140 Kčs, cukr 15/140 Kčs – dvojí ceny byly u všech „přídělových“ komodit. Pod hospodářským i politickým tlakem zanikaly řemesla a živnosti a lidé odcházeli pracovat do nově zakládaných družstevních a komunálních podniků.

V roce 1950 byla mírná zima. Začátkem června 1950 byl na Peršláku sestaven přípravný výbor JZD, složený hlavně z členů KSČ. Výbor začal sestavovat plány prací před žněmi, hospodáři se ale většinou na plánování nezvykli a dělali si dál práci po svém a pro společné hospodaření nacházeli zpočátku jen malé pochopení. Navíc bylo sucho, sena na loukách bylo málo, lidé chodili pást svůj dobytek na neobdělávaná pole na straně u hranice. Úroda byla nakonec o dost horší než v předchozích letech.

Po 1. dubnu 1950 se začaly místním obyvatelům vydávat průkazky – bumážky „Povolení ke vstupu do hraničního pásma“ – některým na 3 měsíce, některým na rok. Čtyři rodiny byly z pásma vystěhovány „z důvodů bezpečnostních opatření“ do vnitrozemí: Jan Hrůza (66), Tomáš Hrůza (40), Jan Vodička (11) a Jaroslav Bílek z Nových Mlýnů.

Na veřejné schůzi 16. července 1950 byl zvolen přípravný výbor JZD, jehož členy byli: Jaroslav Hejtmánek - předseda, Alois Tomášek (46) – místopředseda, Josef Hadrava, Josef Kubíček, Karel Marek, Jaroslav Málek, František Kovář, Václav Homolka, Jan Mádl a František Koutek. Přihlášku do družstva podali téměř všichni hospodáři v obci. Odbornou poradou přispěl okresní agrotechnik Klement, který vytyčil hranice pro jednotlivé hony a pro společný kravín byl předběžně vybrán statek č.p. 11.

K vlastním založení JZD na Peršláku došlo na veřejné schůzi 2. 10. 1950 za přítomnosti 18 členů, byli zvoleni funkcionáři družstva: Václav Homolka – předseda, Jaroslav Hejtmánek – místopředseda, Jaroslav Chramosta – zapisovatel a Alois Tomášek – pokladník a členové výboru Josef Kubíček, Josef Hrůza, Jan Zeman a Josef Mládek, v dozorčí radě byli zvoleni Alois Tomášek (46) - předseda, Josef Hadrava – místopředseda a členové Jan Hrůza (47), František Koutek a František Hácha. Všichni byli zvoleni přímo na schůzi jednomyslně a bez předchozí přípravy.

Stále přetrvávaly problémy s kontingenty a jejich plněním, díky nezkušenosti a špatné organizaci se dělaly některé práce špatně a zbytečně. Oralo se na mokrých polích, takže traktory zapadávaly do bahna, umělá hnojiva se nechala ležet v papírových pytlích na poli v dešti, takže rozmokla a byla k ničemu. Začal se přebudovávat obecní družstevní kravín, ale práce byla špatně organizovaná a brzy se vyčerpaly finance na materiál a za práci a dílo se nedokončilo.

V roce 1951 byla zima velmi chudá na sníh, celou zimu jezdili lidé do práce na kolech. Protože se dosavadní předseda Homolka příliš neosvědčil, byl zvolen nový předseda JZD Alois Tomášek (46). Družstvo se rozhodlo postavit nový teletník pro mladý dobytek v č.p. 35, ale než se stačilo cokoliv pořádného udělat, bylo rozhodnuto, že teletník bude lepší vybudovat v č.p. 23. Celou zimu a jaro pokračovala adaptace kravína v č.p. 11, ale práce stále vázly. Těm, kteří se podle mínění ostatních členů družstva dostatečně nezapojili do společné práce, byl odebrán honební lístek (týkalo se to dvou nejmenovaných členů JZD). Několikrát za týden se konaly schůze, na nich se začala projevovat osobní zášť a sobecké zájmy jednotlivců, často se kvůli tomu chodilo spát dlouho po půlnoci, řešily se především často protichůdné osobní zájmy a program schůze nebyl dodržován.

15. února 1951 byl do vsi konečně zaveden alespoň telefon, bez něhož bylo organizování zemědělských prací a výpomoci Strojní a traktorové stanice Státního statku z Bystřice velice obtížné – hovorna byla umístěna ve škole.

Na jarní práce bylo k dispozici málo potahů, vypomáhala sice strojní stanice, ale nedostatečně. Lidé dávali přednost práci na svých soukromých záhumencích, setí všech plodin se opozdilo, brambor se tak dosazovaly teprve začátkem června. Také senoseč probíhala špatně, JZD sice dostalo z okresu přidělené stroje, ale nikdo si s nimi pořádně nevěděl rady, takže místo aby pracovaly, zůstávaly nečinně stát nepoužity. Seno zůstávalo neodvezené na kupkách na loukách, a i když bylo dobré počasí, nebylo pořádně uskladněno.

Adaptace kravína v č.p. 11 byla konečně dokončena, hospodáři se ale nemohli shodnout, kdy se bude svádět dobytek a kdo ho bude ošetřovat. Nikdo se nechtěl dobrovolně se svojí kravkou rozloučit, chuť ke společné práci braly malé výdělky a nedostatek pracovníků, který byl ale zapříčiněn především laxním přístupem jednotlivců ke společné práci. Nakonec byl po dlouhých dohadech dobytek sveden 1. července 1951 – celkem se jednalo o 131 kusů, z toho 67 krav, 6 volů a zbytek činil mladý dobytek. Každý družstevník si mohl ponechat pro svojí osobní potřebu jednu krávu a někteří ještě tele. Co se nevešlo do kravína v č.p. 11, bylo rozděleno do dalších stájí v č.p. 15, 20 a 44, v č.p. 22 byl zřízen prozatímní teletník. Celkem 62 kusů družstevních prasat bylo ustájeno v č.p. 46. Na členské schůzi 21. července 1951 byl opět zvolen předsedou JZD Václav Homolka.

Žně probíhaly celkem dobře, ale žita bylo málo, dodal se sice plný kontingent, ale skoro nic nezbylo pro samozásobení a setbu, takže bylo nutné znovu zavést lístky na chleba. Brambory se začaly sklízet 4. října ale šlo to velmi pomalu, do sběru se musely zapojit i školní děti a brigádníci z okresu. Pole se nestačila před zimou pořádně pohnojit, takže se silo ozimé žito bez hnojení a následně teprve poprašovalo struskou a draselnou solí. Otavy se neusušily žádné, protože louky byly průběžně sečeny na zelené krmení pro krávy, část sena dokonce zůstala na loukách neposečena. Sklizeň brambor se dokončovala ještě v listopadu těsně před příchodem zimy.

Organizace družstva byla jak pod starým, tak pod novým předsedou špatná a trpěla tím pracovní morálka družstevníků. Funkcionáři totiž byli nuceni pracovat jako dělníci na polích a neměli celkový přehled o organizaci práce a dostatečně se nevěnovali jejímu řízení, takže jednotlivé práce a činnosti probíhaly spíše intuitivně a neorganizovaně a často zcela zbytečně nebo neúčelně. Docházelo tak k častým hádkám a někdy dokonce k potyčkám, zapisovaly se hodiny, které se neodpracovaly, nebyla dostatečná evidence a kontrola pracovních výkonů a plnění pracovních jednotek.

Toho roku se urodilo na mezích tolik lískových oříšků, že si je lidé nosili domů v pytlích. Podzim byl bez sněhu, tak se mohlo orat až do vánoc a pole se tak celkem dobře stačila připravit na zimu. V kravíně se ale nahromadila spousta hnoje, který zaplnil téměř celý dvůr, a nikdo se nepostaral o to, aby byl včas rozvezen na pole.

Začátkem listopadu došlo k zatčení dvou členů JZD, jímž byla kladena za vinu sabotáž při řízení a hospodaření družstva – Tomášek Alois z č.p. 34 a Tomášek Alois z č.p. 46 – předseda a účetní JZD. Vyšetřování bylo podrobeno několik dalších členů JZD, většinu se ale mělo za to, že zatčení za stav družstva nemohou a že se žádné sabotáže, ze které byli viněni, nedopustili. Přesto si odpykali několik let v socialistických kriminálech a pracovních táborech.

V domech se v létě 1951 konečně započalo s instalací elektrorozvodů, kterou prováděla Elektroslužba z Deštné a 29. října se konečně ve vsi poprvé rozsvítily žárovky. Oslavilo se to velkou tancovačkou v místní hospodě.

Kontingenty za rok 1951 byly celkem splněny (až na sena, slámu a luštěniny), takže ONV dokonce povolil prodej 23 metráků prasat na volný trh. Většina dobytka ale stále zůstávala v soukromém vlastnictví členů JZD a několika přežívajících soukromníků. Ve vsi bylo celkem 33 včelstev, které chovali: Chramosta 16, Grausam 7, Antonín Tomáško 3, Alois Tomášek 2, Hejtmánek 2, Kazda 2 a Mach 1. Předsedou MNV byl od 15. 10. František Koutek, ve vsi žilo na konci roku 1951 166 obyvatel.

V roce 1952 byla zima dlouho mírná a bez sněhu, teprve koncem ledna začalo mrznout, ale sněhu bylo stále málo, zato ještě v březnu se zima usilovně držela. 31. ledna 1952 byl ve vsi spuštěn místní rozhlas.

Začalo se projednávat vystěhování hraničního pásma – na Peršláku mělo postihnout celkem 18 rodin, které se měly vystěhovat i mimo okres. Týkalo se to hlavně starousedlíků, takže se ve vsi zvedla nová vlna nenávisti k novým poválečným obyvatelům. Vystěhování se dotklo i hospodaření JZD a uvažovalo se o jeho zrušení a převedení hospodaření pod Československé státní statky (ČSSS) – na několika schůzích, které na toto téma proběhly, se ale nedošlo k žádným závěrům a k řešení nastalé situace. Na schůzi Rady MNV se sice členové JZD usnesli, že se „buď budou stěhovat všichni nebo nikdo“, takovýto protest ale samozřejmě neměl šanci na úspěch. Do vsi nakonec přijeli zástupci Krajského a Okresního národního výboru a ČSSS a převzali bez dalšího dohadování hospodářství družstva do správy Státních statků. Úřadovna ČSSS se zřídila v prázdném domě č.p. 33 a na místo vedoucího byl jednoduše dosazen soudruh Cach z Hospříze. Domy po vystěhovalcích (kromě č.p. 66) měly nadále zůstat prázdné.

Sena bylo tohoto léta málo, tráva z lepších luk se rovnou zkrmovala. Žně začaly 22. července a úroda žita byla průměrná, pozemky byly z předchozího roku málo pohnojené a některé nebyly řádně pohnojeny chlévskou mrvou několik let. Ani otavy se nesušily žádné, pokud někde narostla tráva, tak se rovnou zkrmila. Na loukách v zakázaném pásmu se ani nesušilo ani nepáslo, přestože do vsi ČSSS dodala dvě velká stáda ovcí, které byly provizorně umístěny ve stodolách a kůlnách č.p. 35 a 46.

Aby se vdané ženy s malými dětmi mohly účastnit polních prací, byly zřizovány „zemědělské útulky“, o jejich využití ale ve vsi nebyl zájem. Okres poslal do útulku nekvalifikované opatrovnice – v Peršláku to byla lesní dělnice, která neměla ani zkušenosti ani poměr k práci s dětmi ani dostatek slušnosti k jejich rodičům. Pro všeobecný nesouhlas také brzy odešla a okres již nikoho nového neposlal. Útulek byl v domě č.p. 33 a nábytek a vybavení sem bylo převezeno ze zrušené vesnice Mnichu, odkud byla do Peršláku předána i místní knihovna s více než 300 knihami – vesměs ve špatném stavu. O čtení a půjčování literatury ale byl ve vsi stále jen velmi malý zájem.

Brambory na podzim přijeli sklízet žáci ze střední školy z Bystřice a osazenstvo kanceláří ČSSS z Jindřichova Hradce. Z Mnichu se měly svážet i pokosené směsky pro ovce, ale vojenská správa do zakázaného pásma zakázala přístup, takže většina tolik cenné píce shnila nakonec na neposečených loukách a seno pro ovce na zimu se naváželo až z Třeboně. Ke konci roku 1952 bylo ve vsi 101 obyvatel.

Hned na začátku roku 1953 byly dovezeny další ovce, které byly umístěny v nově postavených ovčínech u č.p. 47 a 57. Do dosud prázdných domů č.p. 1, 33 a 89 se nastěhovaly rodiny zaměstnanců ČSSS, do č.p. 66 se přistěhoval krmič ze zakázaného pásma v Sedle, odkud byl před tím vystěhován.

Zima byla mírná, ale bylo více sněhu než obvykle, jaro začalo začátkem března. Celé jaro pak bylo pěkné, dobře proběhla i většina jarních prací, ale na „ledové muže“ přišly přeháňky se sněhem a chladné noci, takže pomrzly rozkvetlé třešně a jabloně. Stále přetrvávaly potíže s hospodařením na pozemcích v zakázaném pásmu, stávalo se, že se lidé po několik dní nedostali k rozdělané práci, protože chybělo povolení ke vstupu do ZP. Chlévských hnojiv bylo díky ovčínům víc, ale stejně to nestačilo a některé pozemky nebyly hnojeny mrvou prakticky od války. Provádělo se také odvodnění zamokřených luk pod vsí. Při sklizni sena často pršelo, opět se sklízelo a sváželo seno z Mnichu a při senoseči pomáhali brigádníci z Hradce. Sena se skladovala ve stodole u staré hospody a u soukromníků.

Dne 1. června 1953 byla provedena celostátní měnová reforma, dotkla se ve vsi hlavně bohatších starousedlíků, kterým byly jejich úspory měněny v poměru 1:50 a prakticky o všechen našetřený finanční majetek přišli. Po měně přestaly platit dosavadní přídělové lístky a všechno zboží přešlo do volného prodeje, ceny se oproti úrovni před reformou upravily cca v poměru 1:5. Kilogram chleba stál nyní 2,50 Kčs, kilogram pšenice 5 – 5,40 Kčs, vepřové maso 31 – 36 Kčs/kg, hovězí 22 – 26 Kčs/kg, sádlo stálo 38 Kčs/kg rohlík 35 haléřů, brambory 60,- Kčs za metrák a jablka kolem 5 Kčs/kg.

Žně proběhly v tomto roce za pěkného počasí a cekem beze ztrát, vypomáhali při nich vojáci. Příznivě proběhly i podzimní práce, protože až do nástupu zimy pršelo velmi málo, vánoce byly úplně beze sněhu a trochu ho napadlo až na Nový rok. Počet obyvatel ke konci roku byl 110.

V roce 1954 trvaly celý leden nepřetržité silné mrazy, i sněhu napadlo mnohem víc než obvykle a ležel na polích až do března. Jaro bylo pro hospodaření celkem dobré, často pršelo, takže se dala očekávat dobrá úroda. V létě se prováděly adaptace v domech č.p. 34, 35, 20, 22 a 8, do č.p. 35, 20 a 8 se poté nastěhovali noví občané.

V květnu proběhly na Peršláku volby do národního výboru, na jednotné kandidátce byli jednohlasně zvoleni všichni kandidáti. Další celostátní volby do Národního shromáždění se konaly na podzim – dopadly samozřejmě úplně stejně, jako ty obecní. Na konci roku žilo na Peršláku 134 obyvatel.

Žně zdržovaly četné deště, sklizeň byla přes všechna očekávání nakonec špatná, zrno hodně vypadalo a díky počasí se sklizeň obilí protáhla, takže se nakonec překrývala se sklizní brambor a bylo tudíž málo potřebných rukou. Díky tomu se stihlo usušit jen velmi málo otavy z luk pod vsí a sklizeň brambor skončila až s prvními mrazy v druhé půlce listopadu.

Zima v roce 1955 byla mírná, bylo většinou je kolem 0o, jen dvakrát klesla teplota k -20o, více sněhu napadlo až v únoru. Jaro bylo chladné a sít se začalo až 10. dubna, díky mrazíkům špatně odkvetly ovocné stromy, jen třešně to jako zázrakem nepostihlo.

Bylo pokračováno se stavbou závodní jídelny pro pracovníky ČSSS vedle domu č.p. 41, se kterou se započalo už na podzim 1954, a proběhla adaptace domů č.p. 61, 65, 2 a 7, do opravených domů č.p. 22, 20 a 2 se nastěhovali noví osadníci po těch, kteří z Peršláku před tím odešli.

V roce 1955 se v Peršláku v zakázaném pásmu prováděly demoliční práce na vystěhovaných a opuštěných domech v osadě Amerika a na Mládkově mlýně. Krytiny a krovy byly přiděleny některým JZD v okrese, vlastní bourání prováděli pracovníci v režii ONV a pomáhali při nich i vojáci. Do konce srpna byly všechny tyto domy zbořeny a materiál z nich byl buď odvezen, nebo vyrovnán na místě. Letecké snímky, pořízené v roce 1954, jsou tedy posledním svědectvím původního rozsahu Peršláku.

Ministerstvo vnitra stanovilo podle zákona č. 266/1920 nové názvy pro některé obce okresu a dosavadní Peršlák se tak s účinností od 22. února 1955 přejmenoval na Nový Vojířov. Byl znovu adaptován dům č.p. 1 a nastěhoval se do něj ovčák ze Slovenska, ve staré hospodě (č.p. 23) byla vybudována stáj pro koně. Od 1. září se ústředí ČSSS přemístilo do Nové Bystřice, kromě Peršláku spravovalo také farmy na Mýtinkách, Artolči a Hůrkách a obdělávalo zde některé úhory, které dosud ležely ladem. Ke konci roku na Peršláku žilo celkem 144 obyvatel ve 40 obydlených domech.

Rok 1956 začal velmi silnými mrazy, začátkem února bylo až -34o C. Zmrzly všechny vlašské ořechy, meruňky a některé hrušky, hlavně mladé stromky. Polní práce a sklizen zdržovaly hlavně opravárenské práce, které byly v opravnách ČSSS prováděny špatně a stroje tak musely brzy znovu na opravu. Strojům škodilo hlavně to, že zůstávaly pod širým nebem. Ve vesnici totiž stále nebylo dost prostorů pro uskladnění sena a píce ani pro zemědělské stroje. Svou vinu měli i samotní zemědělci, kteří se o stroje řádně nestarali, neošetřovali je a nešetrně s nimi zacházeli.

Stálý neduhem byla také špatná pracovní morálka, odměny a práci byly nízké a nemotivující a někteří proto odváděli nižší výkony, než by měli, nebo se uchylovali k všelijakým „švindlům“ – stávalo se tak, že odměna těch málo schopných a přičinlivých byla často vyšší než u těch poctivých. Lidé také dostávali své odměny často zpožděně a nemohli si být občas jisti, jestli vůbec něco dostanou. Rodinný život byl většinou nevalný, mnozí muži se navečer uchylovali do místního hostince, kde opilců sále přibývalo. Jak praví kronikář: „pilo se tu vždycky, ale poslední dobou se náchylnost k notorickému alkoholismu stále zhoršuje“. V polovině rodin se tak před výplatou muselo jak v hospodě, tak v prodejně Jednoty kupovat na dluh.

V roce 1956 byla oproti minulým letům dobrá úroda žita, ovsa i nově pěstované řepky, bylo i poměrně dost sena, i když se díky deštivému počasí špatně sušilo. Nestačily se ale sebrat všechny brambory, takže jich část zmrzla a několik vagónů jich přišlo nazmar. Vánoce byly sice bílé, ale sníh brzy slezl – jako už po několikáté za sebou. Ve vsi bylo ke konci roku 47 obydlených domů a 147 obyvatel.

V zimě 1957 přišlo několik sněhových vánic, vichr natropil v lesích velké škody a polámal hlavně mladé borovice. Pro nedostatek nafty přestal jezdit odpolední autobus z Bystřice, takže mládež, chodící sem do školy, musela odpoledne pěkně pěšky – totéž platilo pro nákupy věcí, které se nedaly sehnat v místní prodejně Jednoty v č.p. 40, kde prodávala paní Hansalová.

O prázdninách se odstěhoval ředitel školy Chramosta – byl přeložen do Blažejova a na jeho místo nastoupil Miloslav Klusák. V lednu 1957 se konaly volby do národních výborů, byl zvolen nový MNV ve složení: Bohumil Bláha – předseda, František Klíma – Tajemník, Karel Jaroš – finanční referent, a členové Josef Hadrava, Matěj Nosko, Pavla Háchová, Miloslav Málek a Alois Hansal.

Zima 1958 byla opět tuhá, teploty klesly až k -30o C, přehnalo se několik sněhových vánic, po nichž zbyly na silnicích velké závěje a do Peršláku několik dní vůbec nejezdil autobus. V březnu odešla dosavadní vedoucí pohostinství Jednota Marie Kazdová na mateřskou dovolenou, takže se vesnice ocitla bez hospody.

Na rozcestí před kaplí byla postavena decimálka, sloužící k vážení sena, jetele a dalších produktů. Ve velmi špatném stavu byl most přes potok před kaplí, některé původní kamenné nosné kvádry byl už dříve nahrazeny dřevěnými trámy, které ale postupně shnily a na mostě hrozilo propadnutí projíždějících vozidel. Na opravu byly připraveny sedmimetrové železné traverzy z bouračky domu č.p. 30 – ale než se cokoliv stihlo udělat, pět z nich si „vypůjčil“ ČSSS a už je nikdy nevrátil, takže z opravy mostu prozatím sešlo.

V roce 1959 se rozpočet obce oproti loňsku snížil z 24.000,- Kčs na pouhých 16.000,- Kč, přitom bylo před tím na sjezdu KSČ přislíbeno, že rozpočty národních výborů vzrostou v tomto roce průměrně o 60% - to se tedy Peršláku opravdu netýkalo.

ONV přidělil do obce v rámci osvěty promítací přístroj maďarské výroby, takže začalo promítání – každou neděli odpoledne pro děti a večer pro dospělé. Návštěva kina byla ale díky velikosti obce malá a výtěžek ze vstupného stěží stačil na pouhou úhradu za zapůjčení filmů a vůbec ne na odměnu promítačům, kterými se po příslušném jednotýdenním školení stali Alois Hansal a učitel Vendelín Klusák. K MDŽ bylo několik žen z Peršláku vyznamenáno „odznakem mateřství“ – Ludmila Homolková (16 dětí) 2. stupně a dalších 5 žen 3. stupně.

Koncem roku 1958 začal Lesní závod n. p. Třeboň opravovat státní silnici z Nového Vojířova do Lhoty a Číměře, v obci byl blízko kuželny postaven drtič kamene a drtily se kameny získané z bouraček domů v zakázaném pásmu – kámen však byl vesměs špatné kvality (zvětralý) a musel se tedy dovážet kámen z lomu u Hradiště. V květnu 1959 byla oprava silnice hotova, bylo zde vyrobeno celkem 290 m3 štěrku.

Konečně byla (po několika letech dohadování) dokončena kuželna, bylo kolem toho ale spousta potíží a hádek, jedni vyčítali druhým všechno možné, ale nakonec se kuželnu přece jen podařilo dodělat. Dnes tento objekt slouží střelcům v nynější místní hospodě – střelnici.

V září se začalo pro změnu s opravou silnice do Nové Bystřice, silnice se rozšířila a upravily se některé zatáčky. Jednalo se také o úpravě cesty mezi č.p. 11 a 6 a o jejím napřímení v délce asi 300 m. ONV napřed úpravu odsouhlasil a přislíbil, ale později změnil názor s tím, že by tak vzniklo příliš velké stoupání. Během opravy samozřejmě nejezdil autobus, takže ti, kteří pracovali nebo chodili do školy v Bystřici, mohli chtě nechtě počítat denně s desetikilometrovou procházkou.

V říjnu zorganizoval MNV opravu krytiny na domě č.p. 17, kam už dlouho hodně zatékalo. V listopadu proběhlo školení občanů Nového Vojířova v civilní obraně, které řídil důstojník Pohraniční stráže s. Hora a velitel místní hasičské jednotky (ČSPO) s. Alois Hansal mladší. Na programu byly tyto body: 1. politický úvod, atomové zbraně a ochrana proti nim, 2. chemické zbraně a prostředky protichemické ochrany, 3. ochrana potravin, píce a vody, chování obyvatelstva, 4. zásady první zdravotní pomoci, 5. bojové biologické prostředky a ochrana, 6. trhavé, tříštivé a zápalné zásahové prostředky, požární prevence, 7. závěrečná beseda. Školení se zúčastnil velký počet 59 obyvatel.

Tímto zápisem k roku 1959 končí poválečná kronika Peršláku a další historii lze odvodit už jen ze vzpomínek místních pamětníků, kterých zde stále žije několik, celá řada jich ale bohužel v minulých letech zemřela. Nějaké archivní materiály (nedigitalizované a nezpracované) by měly být ve fondech Státního oblastního archivu v Jindřichově Hradci – třeba se je časem postupně podaří získat, zpracovat a zaznamenat.