OBDOBÍ PRVNÍ KOLONIZACE

První písemná zmínka, vztahující se jednoznačně k Novobystřicku, pochází z roku 1175, kdy Konrad II. z Raabsu ustanovil řád Johanitů jako lokátory v této oblasti a dal jim pro tyto účely k dispozici třicet lánů neobdělané lesní půdy a usedlost nebo dvůr na říčce Vistritz mezi majetkem Alberovým, Gottfriedovým a Ottovým – osídlení zde tedy nesporně existovalo už před touto donací. Osídlovací aktivity Johanitů byly patrně významné, neboť už po 13 letech v roce 1188 udělil pasovský biskup Theobald Wichardovi z Weikertchschlagu - Zöbingu patronátní právo ke kostelu v Bystřici.

Bystřický románský kostel, zmiňovaný v této listině, fyzicky objevený teprve nedávno, patří k nejstarším církevním stavbám v okolí. Na rozdíl od poměrně malých a jednoduchých staveb kostelů z podobného období, – např. sv. Jana Křtitele na Pomezí, kostelíka v Mnichu nebo románského předchůdce kostela sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci či sv. Ondřeje ve Strmilově, se jedná o centrální stavbu – rotundu ve srovnání s podobnými stavbami až překvapivých rozměrů.

Základy románské svatyně byly objeveny pod podlahou současného bystřického chrámu sv. Petra a Pavla při průzkumu v roce 1997. Jednalo se o stavbu kruhového půdorysu s vnitřním průměrem 13,5 m a mocností kamenných zdí kolem 2 metrů – celkové rozměry lodi kostela dosahovaly úctyhodných 17,5 m a nemají v Čechách a dokonce ve střední Evropě obdoby – snad kromě ve své době hlavního chrámu středověkého českého státu – rotundy sv. Víta na Pražském hradě (s vnitřním průměrem lodi cca 13 m).

Obr. půdorys kostela sv. Petra a Pavla v Nové Bystřici (podle ing. Jiřího Dluhoše)

Během dalších průzkumů byla v roce 2002 sondami potvrzena přítomnost hřbitova mezi bystřickým zámkem a severní lodí kostela. Přestože byl terén značně porušen pozdější činností, podařilo se odhalit jen částečně poškozený hrob, ve kterém byla nalezena bronzová záušnice s očkem, díky níž bylo možno datovat nález do období přelomu 12. a 13. století. Další průzkum a sondy prokázaly v roce 2006 polohu předpokládané apsidy s vnitřním průměrem kolem 3 metrů pod presbytářem současného kostela.

Po vymření rodu hrabat z Raabsu (1192) patřila oblast Novobystřicka jejich dosavadním lenníkům - rodu Zöbingů (město Zöbing na řece Kampf cca 80 km jihovýchodně od Nové Bystřice), kteří založili také nedaleký hrad Markl (Pomezí) a souvisí s nimi i stavba kostela sv. Jana Křtitele na Pomezí. Tato krajina byla koncem 12. a počátkem 13. století skutečným „pomezím“, kde se střetávaly zájmy českých knížat a šlechtických rodů se zájmy rakouských velmožů, realizujících zde své kolonizační aktivity. Významnou roli v tom hrál řád Johanitů s komendou v nedalekém Mailbergu a zdejší Johanité vykonávali na počátku 13. století duchovní správu nad rozsáhlým územím Novobystřicka.