JAKUB KRČÍN Z JELČAN A SEDLČAN

Asi nejvýznamnějším stavitelem rybníků ve službách Rožmberků a pokračovatelem díla Štěpánka Netolického byl Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (* 1535 † 1604). Narodil se v Polepech u Kolína nad Labem a vystudoval Karlovu universitu. Po studiích působil na panství Viléma Trčky z Lípy a poté krátce vedl hospodářství kláštera v Borovanech. V roce 1561 vstoupil do služeb mocného jihočeského rodu Rožmberků a o rok později se stal purkrabím na Krumlově. V roce 1569 ve věku pouhých 34 let byl jmenován regentem všech rožmberských panství. V této funkci měl na starosti veškeré hospodaření na rožmberských majetcích včetně dvorů, pivovarů, ovčínů – největší pozornost a úsilí ale věnoval rozšíření a zdokonalení třeboňské rybniční soustavy.

Roku 1570 zahájil odvážnou stavbu rybníka Nevděku (později nazvaného Svět), nad Třeboní. K tomuto projektu byla ze strany vrchnosti zprvu velká nedůvěra, území bylo částečně zastavěno a při povodních hrozilo nebezpečí pro město Třeboň. Krčín ale šel za svým, oproti původnímu plánu dokonce zvýšil hráz o jeden loket, do zátopa pojal i rybník Církvičný a zvýšil hráz Opatovického rybníka, který s Nevděkem také propojil. Rybníky byly ale znovu rozděleny po povodni v roce 1611.

V roce 1571 dokončil stavbu Spolského rybníka, 1574 rozšířil Opatovický rybník, upravil rybník Krásné Pole a Vdovec 1577 postavil Potěšil a rozšířil Naději a Skutek, 1580 rozšířil Dvořiště a Záblatský.

Ke stavbě svého životního díla - mohutného rybníku Rožmberk - přistoupil Krčín roku 1584, kdy jeho plány předložil vrchnosti. Aby toto dílo ochránil před velkými vodami, navrhl převedení Lužnice do Nežárky umělým odlehčovacím kanálem – Novou Řekou. Toto spojení bylo dokončeno v roce 1585, ale povodně působily mnoho starostí nejen na Nové Řece, ale i níže na Nežárce. Přesto se bezesporu jednalo o velký vodohospodářský počin, který nejen že ochránil Třeboň před povodněmi, ale zásoboval celou řadu velkých rybníků – Dušákovský, Spálený, Traviční, Stolce, Vyšehrad, Ženich, Nový Vdovec, Starý Vdovec a navíc energeticky dotoval stupeň u Weinzetlova mlýna. Práce trvaly 6 let - délka hráze dosahovala 2430 m, šířka u paty 55 m a v koruně 13,5 m, největší výška hráze 11,5 m. Při stavbě bylo přemístěno 750 000 m3 zemin a zátopa činila 1000 ha a dosahovala až ke Staré Hlíně, později se ale z důvodu lepších podmínek pro chov ryb zmenšila na současných 647 ha. Roku 1588 byly souběžně se stavbou Rožmberka rozšířeny rybníky Vlkovický a Horusický. Rybník Rožmberk byl dokončen r. 1589. Toho roku opustil Krčín rožmberské služby a odstěhoval se na svůj statek Sedlčany, kde roku 1604 zemřel.

Zajímavou epizodou z historie Rožmberka je pokus Karla Bonaventury Buquoye prokopat za Třicetileté války hráz rybníka a zaplavit tak stavovské vojsko, rozložené u Soběslavi. Naštěstí tomu zabránila pozorná hlídka majitele panství Petra ze Švamberka a stavovští tehdy zkáze rybníka zabránili. Rožmberk přesto za Třicetileté války pustl a byl opraven a obnoven až po několika desetiletích.

Rožmberk přes svoje na svou dobu výjimečné parametry odolal zatím všem velkým povodním. V roce 1890 při stoleté povodni zadržoval až 50 milionů m3 vody (při normálním stavu pouhých 6,2 mil m3). Při povodni v roce 2002 došlo k protržení Novořecké hráze a byla zatopena plocha přes 2.300 ha včetně velké části Třeboně. Při velké vodě v roce 2006 se v hrázi objevily nebezpečné trhliny, které ale byly včas opraveny. V roce 2010 pomohl Rožmberk ochránit Veselí nad Lužnicí, když hrozilo zaplavení povodní na Nežárce – díky sníženému odtoku z Rožmberka poklesla hladina rozvodněné řeky natolik, že nebyla nutná evakuace obyvatel a škody byly minimální.

Svým dílem Krčín završil zlatý věk rožmberského rybníkářství. V Krčínově díle vrcholí vývoj stavební techniky starého českého rybnikářství. Všechny zprávy, které se o Jakubu Krčínovi zachovaly, svědčí o jeho houževnatosti. Jeho práce jsou nadměrně masivní a těžké, byly velice drahé a získané rybníky jsou málo úrodné. Po ekonomické stránce se tak Krčín nevyrovnal svému předchůdci Štěpánkovi. Dnes vidíme, že vynikl spíš jako odvážný stavitel, než jako uvážlivý rybniční hospodář.

Jestliže polní hospodářství, ovčíny a pivovary jeho doby již nejsou, rybníky ho přežily. Jeho vodní díla překonala věky a především díky jim se Krčín skutečně proslavil. Vybudoval jich neskutečné množství a jen málo jich zaniklo. Jeho umění přitom neleželo jenom ve vyměřování nového díla, tím se tolik nezabýval, spíše byl skvělým organizátorem veškerých prací, kdy jedna akce zapadala do druhé a výsledek můžeme obdivovat i dnes.

Dokázal se obklopit skutečnými mistry rybníkáři, na které se mohl plně spolehnout. Při práci na rybníce pak dělníci pracovali v rotách a jejich předáci zodpovídali za dílo i za lidi. Kdo se provinil, se zlou se potázal a mnohdy stál na hrázi i kat.

Na rybníce postupoval Krčín velmi tvrdě a mnohdy i krutě. Zde to bylo asi na místě, protože rybníkáři byli „chasa zvijebená”, jak se o nich říkalo a byli vše, jenom ne andělé. Horší bylo, že Krčín si přenesl tyto způsoby spolu s nesnesitelnou arogancí i do vztahu ke svým úředníkům a je třeba říci, že vzhledem k lidem mnohdy napáchal více škody jak užitku.

Vinu nesl asi také i jeho prostopášný způsob života. Hodně pil a ruku v ruce s tím proháněl každou dostupnou sukni. Asi ne bez příčiny jej Březan označil jako “dvořenína Venušina.” Krčín byl bezesporu dobrým počtářem a stratégem, ale jednou se přesto pořádně přepočítal.

Ve věku 31 let se v Krumlově roku 1566 oženil, když si vzal za ženu starou babu Dorotu Slepičkovou z Radkovic. Lépe řečeno vzal si dům na Latráně a penězi naditou pokladnicí. Měl to docela pěkně spočítané, čekal, že babka se brzy rozžehná se světem a pak si vezme jako bohatý vdovec nevěstu mladou a hezkou. Krčín se však krutě přepočítal a osud si s ním zahrál. Jeho letitá manželka zemřela až 15. září roku 1587. Prožil s ní tedy dobu, jakou si asi sám nepředstavoval a sám o tom napsal: „Za své služby nebohý jmá tu odměnu: musí v tom trvati do vůle boží, dokud Pán Bůh s něho toho břemene nesloží”. Když tedy břemeno shodil bylo mu již 53 let. Přesto neváhal vzíti si mladičkou dceru hradeckého hejtmana Jana Zelendara z Prošovic, se kterou 6. listopadu roku 1588 oslavil svatební veselí.

Krčínovým heslem bylo: „Cokoli konáš, konej moudře a hleď na konec”. Skutečně je dodržel do puntíku. Byl tvrdý, zbytečně neublížil, ale také zbytečně nekonal žádné dobrodiní.