ROZKVĚT RYBNÍKÁŘSTVÍ V 15. A 16. STOLETÍ

Teprve na přelomu 14. a 15. století začal být uplatňován dvoustupňový chov kapra. V menších rybnících byla chována ryba od plůdku do dvou let a třetím rokem byla kapří násada přemístěna do větších rybníků, kde dorůstala do tržní váhy, která tehdy byla kolem dvou kilogramů. Tím se odstranily hlavní nevýhody původního kumulativního hospodaření a výnosy z rybníků se značně zvýšily. Slibný rozvoj rybníkářství a chovu ryb ale dostal řadu ran v době husitských válek. Některé rybníky nebyly v těchto neklidných dobách vůbec naháněny, některé byly zpustošeny nebo poničeny neodborným a bezohledným způsobem lovu. Ale brzy po uklidnění husitských bouří existují opět doklady o prodeji českých kaprů z Třeboňska a Jindřichohradecka do Vídně a dalších míst v Rakousku.

Koncem 15. století se začalo uplatňovat další zdokonalení techniky rybníkářství a chovu kapra, spočívající v třístupňovém chovu. Plůdek do stáří jednoho roku byl chován v malých tzv. „trdelních“ rybnících, větší rybníky „výtažné“ produkovaly dvouletou násadu, která se slovila a dorůstala potom další dva nebo tři roky v největších hlavních rybnících „na výrost“ nebo „na kapry“ a teprve potom byla lovena na spotřebu a prodej. Tento postup se samozřejmě odrazil na vzrůstu produkce kapra, a protože třístupňový chov vyžadoval velké množství různě velkých rybníků, odstartoval zlatou éru rybníkářství a budování celých rozsáhlých rybničních soustav.

Pro feudální panství, ale i pro některá města, představoval chov ryb v této době velice lukrativní zhodnocení prostředků a práce, vložené do staveb a udržování rybníků a rybničních soustav. Během zhruba 50 let kolem přelomu 15. a 16. století tak bylo v Českých zemích vybudováno kolem 25.000 nových rybníků o celkové výměře téměř 80.000 hektarů. Koncem 15. století tak počala vznikat také velká rybniční soustava v okolí Třeboně z iniciativy mocného rodu Rožmberků – k starším rybníkům přibyly nové významné rybniční stavby, jako např. Starý Koclířov (1491), Ruda (1495) nebo Velký Tisý (1503-5).

K rozvoji rybníkářství na Novobystřicku dochází především na konci 15. století a toto období trvá po celé 16. století s přesahem do počátečních desetiletí 17. století. Na jeho počátcích stály aktivity majitelů panství Krajířů z Krajku. Za Wolfganga I. Krajíře z Krajku († 1554) byly založeny rybníky Skalák (u Skalky), Pribvir (Žižpašský Horní), Svatomařímagdalenský, Nohavice, Ostpava (Osika), u zámku (Mayer – dnes vypuštěný v Bystřici), pod městem (Bystřický), Svatojánský, Rajchýřovský, Romava (Starý Romavský) dva v luhách, v Mýtinkách (Lesní) a dva v Žítči.

Stavba rybníků vyžadovala samozřejmě celou řadu specifických odborných znalostí a dovedností, a to jak z hlediska výběru vhodného místa s dobrým podložím, budování a konstrukce hrází a výpustních objektů, tak z hlediska vyměřování a plánování napájecích a propojovacích kanálů a stok – to vše s nástroji a vybavením z dnešního pohledu značně primitivním. Tyto dovednosti a znalosti se v rybníkářských rodech předávaly z generace na generaci a tito odborníci byli na šlechtických panstvích často dosazováni do vysokých správních funkcí a byla jim dávána velká volnost a důvěra a svěřovány značné finanční prostředky na budování a udržování rybníků.

Jedním z největších znalců rybníkářství byl kolem přelomu 15. a 16. století Jan Skála Z Doubravky a Hradiště, řečený též Dubravius (* 1486, † 1553). Roku 1547 vydal latinský spis „De piscinis“ (O rybnících), který se stal na dlouhou dobu jakousi biblí rybníkářství, byl hojně překládán do řady jazyků a přinesl českému rybníkářství celoevropský věhlas. Dubravius pocházel z dobře situované rodiny, studoval právo a teologii ve Vídní a Itálii. Doktorem církevního práva se stal v Padově. Roku 1517 byl povýšen do rytířského stavu. O rok později 1518 domlouval v Itálii sňatek polského krále Zikmunda Jagellonského s Bonou Sforza. Poté se několikrát angažoval proti Turkům. 30. dubna 1541 byl jmenován olomouckým biskupem.

Obr: Jan Skála z Doubravky a Hradiště a titulní list z jeho spisu De Piscinis