PERŠLÁK – VÝVOJ PŮDORYSU VESNICE

Celkově lze konstatovat, že současný půdorys obce si zachoval do značné míry původní charakter především v oblasti Peršláku - Nového Vojířova. Po 2. světové válce v podstatě zcela zmizela původní zástavba v oblasti Nových Mlýnů a osady Amerika a takřka nerozeznatelné jsou stopy většiny menších hospodářských objektů – tzv. „pazderen“ na okraji obce. K určitým – někdy velmi podstatným – změnám došlo po válce i ve vlastní jádrové oblasti půdorysu vesnice. Tento trend trvá i v současnosti, kdy kromě výstavby na nových parcelách dochází někdy k poměrně markantní přestavbě a změně půdorysu a charakteru původních domů. Podstatnými změnami prošla v minulosti také síť cest jak ve vztahu k okolním obcím a místům, tak v rámci vlastního půdorysu vesnice.

První mapou, která alespoň schematicky zachycuje půdorys Peršláku je I. vojenské mapování z let 1764 – 68. Toto mapování bylo prováděno na základě obhlídky „ze sedla“ nebo „od oka“ v terénu a je tedy v detailech značně nepřesné. Přesto vypovídá cosi o charakteru vsi, když zobrazuje jednotlivé statky, rozložené schematicky po obou březích Vojířovského potoka.

Obr: Peršlák na mapě I. vojenského mapování

Nejstarší přesnější mapové vyobrazení půdorysu Peršláku je zachyceno na císařském snímku stabilního katastru z roku 1828. Mapování stabilního katastru již bylo prováděno zeměměřickými metodami a zachycuje tedy poměrně věrně půdorysný stav i pozdější změny v měřítku 1:2880. Mapa rozlišuje zděné stavby (červená barva) s odlišením „obecních“ objektů (tmavším odstínem červené), což je v případě Peršláku škola č.p. 18 a původní kaplička, dále jsou zde zobrazeny dřevěné stavby (žlutou barvou). Pozdější přístavby, nové domy nebo přestavby jsou zaznamenány dodatečně červeným inkoustem obrysem a přešrafováním, podobně jsou znázorněny půdorysné změny cest a úpravy pozemků.

Co se týče okolních pozemků katastru, mapa rozlišuje lesy (šedou barvou), pole (béžová – originále asi čaj), pastviny (světle zelená), louky a ostatní zelené plochy, meze, úhory, křoviny apod. (střední zelená) a zahrady u domů (tmavě zelená s přešrafováním). Cesty (všechny byly tehdy nedlážděné, maximálně štětované) jsou vyznačeny hnědou barvou, vodní plochy světle modře, menší potoky a strouhy modrou linkou. Parcelní čísla jsou vyznačena červeně, u domů uvedená černá čísla neznamenají čísla popisná (ta mapa nezachycuje), ale parcelní čísla domovní.

Obr: půdorys vesnice na císařském otisku stabilního katastru

Většina plochy katastru Peršláku má typické rysy kolonizační vsi, založené v době rozmachu kolonizace kolem poloviny 13. století. Vesnice byla založena po obou stranách potoka, protékajícího mělkým údolím ve východozápadním směru. Jednotlivé statky a usedlosti jsou rozmístěny po obou březích potoka v určitém odstupu podél dvou paralelních komunikačních větvích, jejichž vzájemná vzdálenost je kolem 60 - 65 metrů. Tyto komunikace se na obou koncích středního prostoru kolem potoka, který sloužil jako „Ortsplatz“ – „obecní náves“ k pastvě dobytka pod dohledem obecního pasáka, spojují a následně znovu větví.

Na východním konci směřuje jedna z větví na Hradiště – víceméně v trase dnešní cesty, druhá větev vedla na Novou Bystřici, ale původně procházela prostorem mezi domy č.p. 2 na jedné a 3, 4 na druhé straně a pokračovala směrem k dnešnímu č.p. 91 a dále v dnes již zaniklé trase kolem rybníčku Edel přes louky do dnešní zatáčky v lese na esíčku silnice na Smrčnou a do Bystřice. Ve východní části katastru se tato trasa na Bystřici opět větví, lze usuzovat, že starší trasa vedla přes místo zvané dnes „Žmolárna“ směrem na dnešní „signálku“ a dále na Blanko, kde obcházela rybník po hrázi a pokračovala přes dnešní golfové hřiště na Bystřici. Novější severnější trasa v linii dnešní silnice souvisí spíše teprve se založením osady Smrčná (Fichtau) někdy koncem 18. století (na mapě I. vojenského mapování z let 1764 – 83 Smrčnou ještě nenajdeme, první písemná zmínka je až z roku 1842).

Trasa cesty z Nových Mlýnů na Bystřici (dnešní silnička k lesnímu hotelu Peršlák) je patrně mnohem starší a jedná se o stopu staré cesty z Hradce a odbočky starodávné středověké Rakouské stezky, související patrně už se založením Bystřice a prvního osídlování kraje v poslední čtvrtině 12. století. Na ní byla také ve 30. letech 14. století založena osada Vojířov – pozdější Nové Mlýny – v době ještě před vlastním založením dnešní vsi Peršlák – Nový Vojířov, která vznikla až pozdějším kolonizačním počinem až koncem 14. století. S touto cestou, obcházející Peršlák jižně, spojovala jádro pozdější vsi spojka od statku č.p. 5 (od dnešního křížku ve vsi) a jižní cesta od statků č.p. 11 a 12 k božím mukám při cestě na Nové Mlýny – dnes již zaniklá.

Ze západního konce „Ortsplatzu“ vedou rovněž dvě větve cest. Severní obchází z dnešního pohledu zezadu z místa dnešního můstku přes potok usedlost č.p. 37 (novější - z čelního pohledu levá část domu tehdy ještě nestála) a prochází mezi tímto domem a rybníkem ke statkům č.p. 35 a 34 a odtud směřuje v trase dnešní cesty směrem na Mládkův Mlýn. Domy č.p. 65, 89 a 92, stejně jako škola č.p. 74 jsou pozdější, dokreslené červeně a přešrafované, stavení č.p. 33 (pozdější česká škola) bylo původně domkářské stavení, situované podélně u cesty a teprve později přestavěné do současné podoby. Komunikační propojení s jižní větví procházelo po hrázi návesního rybníka. Jižní větev cesty, směřující z Peršláku na Nové Mlýny, procházela přibližně současnou trasou podle statků č.p. 22 a 23 (zde byla v křídle při cestě před rybníkem peršlácká hospoda Stippelových), kolem původního statku č.p. 26 na druhé straně cesty a kolem domků č.p. 24, 25 (zbořen), 27 a 29 směrem k Novým Mlýnům – domky č.p. 81 a 67 jsou novější.

Jednotlivé selské grunty Peršláku byly vysazeny po vnější straně obou cest v centru vesnice – severní větev procházela dnešní trasou, zatímco jižní větev byla vedena od dnešního můstku přes potok před kaplí stávající trasou podél domů č.p. 20, 19 (dnešní nový dům č.p. 24), 21, 18 (bývalá škola) a 17 v ose dnešní nezpevněné cesty za kostelem a pokračovala původně dále podél statků č.p. 15, 12 11 a 10, až k (dnes zbořeným) domům č.p. 9 a 56 a k severní straně statku č.p. 7, který byl na tuto cestu napojen (tedy z druhé strany, než dnes). Před dalším statkem, který stál v čele této cesty (původně asi podle logiky číslování č.p. 6 (dnešní statek s tímto číslem je v mapě stabilního katastru dokreslen jako nový a původní dům je v indikační skice „vygumován“) se cesta lomí k severu trasou dnešní propojky kolem č.p. 8 a napojuje se na severní větev obecní komunikace v místě mezi statkem č.p. 5 a dnešní autobusovou zastávkou.

Kromě těchto hlavních komunikací lze na mapě sledovat ještě podružné trasy „za humny“ jak na severním, tak na jižním okraji zástavby vsi. Severní trasa odbočuje z cesty od Hradiště v místech dnešních nových domků a sleduje přibližně polní cestu kolem ocelového seníku k lípě u Střelnice a za silnicí pokračuje dnešní cestou v zadním plánu zástavby až k bývalé škole (penzion Medvědí paseka), kde se stáčí a napojuje se u dnešního transformátoru na hlavní cestu. Jižní větev od západu odbočuje z cesty od Nových Mlýnů někde v místě dnešního domku č.p. 81, prochází těsně podél domu č.p. 27 a pokračuje „za humny“ domů č.p. 25, 23 a 22 směrem ke statků č.p. 15, 12 a 11.

U stávajícího domu č.p. 66 je vidět, že byl postaven částečně v trase této původní cesty a nová trasa se mu mírným obloukem vyhýbá – naproti bylo asi v podobné době (cca kolem poloviny 19. století) postaveno dnešní č.p. 14. Z toho lze usuzovat, že starší poloha č.p. 14 mohla být na okraji vsi (jako pazderna?) – v úvahu by připadala poloha při cestě za č.p. 13, kde je v mapách dům, jemuž se z jiných dostupných podkladů nepodařilo přiřadit číslo popisné a tato poloha by celkem odpovídala logice číslování domů po roce 1770 a tato původní stavba mohla už v téže době zaniknout.

Propojení cesty ve středu obce s jižní „záhumenkovou“ trasou bylo původně pouze mezi domy č.p. 23 a 25 (dnes přístupová cesta k č.p. 26), v místě dnešní silniční propojky mezi č.p. 20 a 22 byla neprůchozí zahrada. Východně od statku č.p. 11 se „za humny“ nacházela poněkud složitá síť vedlejších cest a zadních vjezdů a hospodářských napojení statků č.p. 10 a 7 s připojením na cestu z Nových Mlýnů na Bystřici – z mapy je vidět, že se tato síť cest v čase vyvíjela a obsluhovala zároveň dřevěné objekty několika tehdejších „pazderen“ v jižní části vsi. Dnešní napřímení a propojení cesty mezi č.p. 11 a č.p. 6 je novodobé a bylo o něm jednáno s „okresem“ teprve v 50. letech 20. století.

Od jednotlivých statků, vysazených podél hlavních cest kolem potoka, se k hranicím katastru rozbíhají typické záhumenicové plužiny, oddělené mezemi nebo trasami radiálních hospodářských cest. Toto uspořádání katastru je charakteristické právě pro kolonizační „mýtné“ vsi, zakládané ve 13. století na pozemcích vypáleného nebo „vyžďářeného“ lesa, o čemž vypovídá i původní název vsi Bernharczschlag. Schéma záhumenicového rozložení plužin je poněkud narušeno hlavně ve východním konci půdorysu vsi kolem domů č.p. 2, 3, 4 a 5 a původního č.p. 6 nebo novějšího č.p. 57. Okolní plužiny jsou více nepravidelné a vybočují z rovnoběžného a přímočarého záhumenicového systému z čehož je možné usuzovat, že by se mohlo jednat o původní nejstarší jádro osídlení, vzniklé ještě před kolonizačním založením a vysazením vsi. Původní jádro Peršláku bychom tedy mohli hledat v oblasti kolem vidlice původních cest na Hradiště a Bystřici mezi statky č.p. 2. 3. 4, 5 a 7 – nové „kolonizační“ založení pak bylo vysazeno kolem obou tras podél potoka západním směrem.

Rozsah vsi před zavedením popisných čísel lze obtížně určit a lokalizovat jednotlivé statky jednotlivých hospodářů ze starší doby jen podle písemných zpráv je do značné míry spekulativní. Podle údajů ze starších písemných dokumentů, zejména z berní ruly nebo soupisu poddaných podle víry (17. století) nebo lánových rejstříků nebo tereziánského katastru (18. století) lze určit počet usedlostí podle emfyteutického práva – tady těch, které odváděly pravidelné platby vrchnosti – to však nemusí být vše, kromě toho mohly půdorys vsi tvořit domky různých „podsedků“, podruhů, „pazderny“ a jiné hospodářské stavby, obývané chudší vrstvou obyvatel vsi. V tereziánském katastru k r. 1757 je uvedeno 33 hospodářů, z matrik ze 70. let 18. století lze vyčíst, že ve vsi mohlo být kolem 50 domů – včetně Nových Mlýnů a Mládkova mlýna asi 52 popisných čísel. Přesnější představu lze ale specifikovat až pro dobu po zavedení čísel popisných po první čtvrtině 19. století.

Z půdorysu vesnice je patrné, že některé statky a usedlosti byly do původního založení implantovány dodatečně buď v mezerách mezi staršími grunty (mohlo jít o obydlí příbuzných hospodáře nebo přiženěných) – např. č.p. 63, 42, 49 a 61, nebo byly vysazeny „v druhém pořadí“ za linií starších statků – např. č.p. 6, 26, 39, 44 a 47 a některé vznikly druhotně dokonce uprostřed dispozice vsi – např. č.p. 58, 54, možná i č.p. 8. Při cestách do polí můžeme v mapě sledovat malé, často jen dřevěné objekty pazderen, které byly lokalizovány mimo půdorys vsi především z bezpečnostních důvodů. Pazdeří (tj. odpad při zpracování lnu nebo konopí) bylo velmi hořlavé a při sušení na pecích, vytápěných dřevem, mohlo snadno vzplanout. Mimo sezónu se pazderny samozřejmě využívaly pro bydlení méně majetných vrstev vesnických obyvatel.

Obr: rozbor vývoje půdorysu vesnice

Kromě vlastního jádra vsi patřily k Peršláku ještě osady Nové Mlýny a Amerika u Mládkova mlýna. Nové Mlýny jsou původní nejstarší lokalitou, založenou podle písemných pramenů spolu s rybníkem Ojířem z Landštejna v roce 1334 jako osada Vojířov, kde od počátku býval mlýn – nejdříve dřevěný a později za Slavatů přestavěný na kamennou mlynářskou usedlost č.p. 51. Spolu s ním nepochybně vznikla i sousední usedlost č.p. 52 a asi i č.p. 60 na druhém břehu rybníka při cestě na Peršlák (vše dnes zbořené). V Novém Mlýně na staré cestě z Hradce směrem na Bystřici a Vídeň (nová „císařská“ silnice v trase dnešní I/158 pochází až z 1. třetiny 19. století) bývala patrně odedávna krčma s možností ubytování – na trase bylo nutné při tehdejších cestovních možnostech čas od času přenocovat, opatřit koně a občerstvení - později zde fungoval Schullerův hostinec.

Druhou „odloučenou“ lokalitou je Mládkův mlýn (č.p. 32), založený u soutoku Vojířovského a Koštěnického potoka (Hostice) někdy kolem poloviny 17. století (uváděn k roku 1671). Mlýn byl poháněn vodou z náhonu, který odbočoval z Koštěnického potoka asi 600 – 700 metrů proti proudu zhruba v místech, kde dnes lesní cesta směrem na Sedlo vychází z lesa na louku. Náhon vedl po okraji dnešních polí a provázela ho cesta směřující k sedelskému mlýnu. Rybníček nad Mládkovým mlýnem na Vojířovském potoce je novější a pro provoz mlýna patrně neměl hlavní význam – potok asi neměl stálý průtok s dostatkem vody.

Pár desítek metrů pod mlýnem blízko toku Koštěnického potoka stál hamr č.p. 31 – původně asi jako součást mlynářské usedlosti (sídlila zde rovněž rodina Mládků) a v době číslování domů zde bylo ještě č.p. 30 - poněkud stranou, v místě kde později vznikla osada Amerika s pěti domkářskými usedlostmi. Několik polosamot podobného charakteru bylo později vysazeno i na louce za potokem v katastru Sedlo (Heumoth) a název „Amerika“ se používal pro celou tuto oblast – je možné, že domy (alespoň některé) byli založeny navrátilci z Ameriky, kam z tehdejšího Rakouska – Uherska v 19. století odjížděla řada vystěhovalců za prací a „lepším živobytím“ a někteří se buď po procitnutí z růžových snů, nebo naopak s naspořenými dolary vraceli a zakládali nová hospodářství ve staré domovině.

V posledním období vývoje předválečného půdorysu obce byly vysazeny další domy v osadě Amerika (č.p 72, 75, 79 a 84) a polosamoty na loukách mezi Peršlákem a Novými Mlýny (č.p. 76, 77 a 78) a okrajové domy (č.p. 89, 92, 87 a 91) na obou koncích vsi. V meziválečném období také vznikla soudobá dominanta vsi – nová kaple sv. Andělů strážných a původní kaple byla zrušena a zbořena. Neměla na původním místě asi mnoho prostoru pro přežití nebo rozšíření, jednak díky svažitému terénu, jednak díky stísněnému prostoru mezi statky č.p. 45, 46 a 49 a potokem. Cesta kolem kaple je původně (na císařském otisku) kreslena mezi kaplí a zástavbou, na pozdějších mapách mezi kaplí a potokem, takže moc místa zde nebylo a kaple musela ustoupit potřebné úpravě komunikace.

V poválečném období vývoje půdorysu se spíš bouralo, zmizely v podstatě všechny „pazderny“ a drobné hospodářské objekty po obvodu vsi (č.p. 70, 64, 28, 69, 16, 13, 85, 86, 50, 68, 82, 40 a 36), uvnitř vsi byly zbořeny domy č.p. 58, 38, 24, 19, 54, 44, 9 a 56. V 50. letech byly v souvislosti s budováním železné opony nejprve vysídleny a poté zcela zlikvidovány osady Amerika, Mládkův mlýn a Nové Mlýny (zůstala jen budova finanční stráže, fungující jako rota PS). Stav půdorysu obce těsně před tímto „velkým bouráním“ pěkně zachycuje letecký snímek z roku 1952.

V posledních letech dochází k postupné dostavbě vsi, zejména ve východní části obce při cestě směrem na Hradiště, na návsi kolem kaple (č.p. 36, 38, 24 a 93) a při cestě k bývalému Mládkovu mlýnu. V oblasti mezi jádrem vsi a silnicí k hotelu Peršlák vznikla enkláva menších rekreačních chat a nový rekreační domek č.p. 9. Řada starších domů změnila majitele a došlo k jejich rekonstrukci a přestavbě – vesměs pro rekreační účely – někdy s lepšími, někdy bohužel s horšími výsledky.